NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnohé komentáře z těch, co jsem zaslechl od pondělního rána v předvečer dalšího vystoupení britské legendy Železné panny v matičce Praze, se shodovaly v jednom. IRON MAIDEN žijí především historií a na posledních albech toho mnoho zásadního nepřinášejí.
Svatá pravda. Jenže zároveň pravda, která v sobě skrývá další pravdu. Steve Harris a spol. si tenhle luxus zkrátka mohou dovolit. Po tom, co napsali nejzásadnější kapitoly heavymetalové historie, by asi byli blázni, kdyby se tak nechovali a kdyby nežili z plodů své mravenčí práce, které budou nesmírně výživné ještě i za sto let.
Jedním z oněch skvostů (a mnozí jistě řeknou nejskvostnějších) bylo i album „Seventh Son Of A Seventh Son“, kterému je letos čtvrtstoletí. Proto bylo téměř jasné, že pokud po turné na podporu „The Final Frontier“ (2010) přijde další „reunionové“ turné (jakože to Steve v dřívějších rozhovorech uváděl), padne volba právě na řadovou sedmičku.
Oprášily se dobové kulisy, přihodily technické novinky (kterých se za těch 25 let nashromáždilo, jen co je pravda) a turné „Maiden England“ se mohlo rozjet i v roce 2013. Jeho pražská zastávka byla jedním slovem fantastická. Jen ke stejnému místu a na první pohled i stejné návštěvě jako před téměř pěti lety tentokráte přibyly těžké mraky a jejich neustávající protržení. Ač kryt v sekci na sezení střechou, troufám si nicméně tvrdit, že to koncertu ani trochu neuškodilo, spíš naopak. A to samozřejmě nemluvím o tom, že chvílemi to vypadalo, jakože se blýská přesně do ďábelského Nickova rytmu a z černého nebe každou chvíli vykoukne i zamračená Eddieho tvář poskládaná z mraků...
Pečlivě vybraný playlist vrcholil snad v každé ze svých položek, v nichž kapela zářila v celé své historické kráse. Steve často skákal do rytmu, Bruce lítal po pódiu jako blázen sem a tam a sóla a vyhrávky pečlivě střídaly všechny tři bílé kytary. Jen těžko se šlo ubránit myšlenkám na to, jak moc pyšně (a oprávněně) si v takových chvílích musí principál Harris připadat. A pokud bych snad měl vybrat okamžik z celého večera nejúžasnější, nebyla by to tentokráte ani „Fear Of The Dark“, ani „Aces High“, ale titulní „Seventh Son Of A Seventh Son“, která si ve své epičnosti skutečně rovnou stavěla pomník, podepřený úžasným Dickinsonovým podáním a neméně ohromující pódiovou dramaturgií s obrovským Eddiem v podobě jasnovidce a Sedmým synem schovaným za varhanní soupravou.
Zkrátka a dobře, bylo to, jako kdybyste si objednali VIP prohlídku muzea IRON MAIDEN spojenou s exkluzivním vystoupením samotných umělců, pro uzavřenou společnost nějakých 25.000 členů „Iron Maiden Family“, a za své nemalé peníze dostali ještě více, než jste očekávali.
Běhá mi mráz po zádech při představě toho, co se stane, až bude pětadvacet i „Fear Of The Dark“...
P. S. O předkapele se v tomto článku nepíše, protože předkapely na koncertech IRON MAIDEN mají tu smutnou úlohu, že prakticky pouze zdržují od toho, co je zde opravdu podstatné.
Setlist:
1. Moonchild
2. Can I Play With Madness
3. The Prisoner
4. 2 Minutes To Midnight
5. Afraid To Shoot Strangers
6. The Trooper
7. The Number Of The Beast
8. Phantom Of The Opera
9. Run To The Hills
10. Wasted Years
11. Seventh Son Of A Seventh Son
12. The Clairvoyant
13. Fear Of The Dark
14. Iron Maiden
15. Churchill´s Speech/Aces High
16. The Evil That Men Do
17. Running Free
Senjutsu (2021)
The Book Of Souls: Live Chapter (2017)
The Book Of Souls (2015)
The Final Frontier (2010)
A Matter Of Life And Death (2006)
Death On The Road (2005)
Dance Of Death (2003)
Rock In Rio (2002)
Brave New World (2000)
Virtual XI (1998)
Best Of The Beast (1996)
The X Factor (1995)
Live At Donnigton (1993)
Real Live/Dead One (1993)
Fear Of The Dark (1992)
No Prayer For The Dying (1990)
Seventh Son Of The Seventh Son (1988)
Somewhere In Time (1986)
Live After Death (1985)
Poweslave (1984)
Piece Of Mind (1983)
Number Of The Beast (1982)
Killers (1981)
Iron Maiden (1980)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.